Otevřeno

  1. Úterý: 9.00 – 11.30 | 12.00 – 18.00
  2. Středa: 9.00 – 11.30 | 12.00 – 18.00
  3. Čtvrtek: 9.00 – 11.30 | 12.00 – 18.00

Čas internetu pro veřejnost

 

Můj účet:

Lomy na Skutečsku - voda

Návrat do rozcestníků výletů

Průvodce

Dnes trochu jinak – až donedávna jsem si myslela, že pod Skutčí existuje podzemní jezero plné pitné vody a určitě jsem tento „blud“ použila i v některém z článků o skutečských lomech. Že by to bylo jinak mě nikdy nenapadlo a už ani nevím, odkud to vlastně mám. Předpokládám, že jsem se to dozvěděla doma, a také vím z doslechu , že tato informace byla prý šířena i samotnými bývalými skutečskými vodáky, - tedy „přímo od pramene“ – kdo by o tom tedy pochyboval, že? Zvláště když tato oblast zájmu – hydrogeologie – nebývá mezi lidmi tak častým koníčkem jako třeba fotbal, hokej apod. a málokdo má v tomto směru hlubší znalosti, pokud o tom ví vůbec něco...

Nedávno jsem dostala dotaz, jak to vlastně funguje v zatopených skutečských lomech s vodou v návaznosti na to legendární podzemní jezero, a protože jsem sama odpovědět nedovedla a zajímalo mě to, dostala jsem se postupně až k ing. Janu Kašparovi, hydrogeologovi z fy Ekomonitor.

Teď už tedy vím, že voda v zatopených lomech „nespolupracuje“ s podzemním jezerem na principu zákona o spojených nádobách, ale, že je to vlastně voda vyvěrající z puklin v kamenném masivu. A také vím, že voda, která vytéká z našeho vodovodního kohoutku, pochází z mohutných vrstev křídových hornin, které ji mají v sobě, ve svých „pórech“, nasáklou jako vodu v houbě na koupání.

Je to vlastně jedna z mnoha zajímavostí přírody a je velmi příjemné pro nás, že obýváme právě tuto část české krajiny, oplývající velkou rozmanitostí a nevšední, skrytou intimní krásou. Je radost vnímat a obdivovat krásy blízkého i vzdálenějšího okolí Skutče, ale není nezajímavé některé věci i blíže poznat.

V další části této série se budeme věnovat žabinci. Proč jsou některé zatopené lomy touto vodní rostlinou zcela pokryty a jinde naopak chybí?

Jak je to s podzemním jezerem pitné vody

Město Skuteč se nachází na rozhraní dvou výrazných morfologických celků, a sice Železných hor a České tabule.

Hranice obou celků leží přibližně na čáře Zderaz – Perálec – Borek – Zbožnov – Skutíčko – Vrbatův Kostelec. Železné hory jsou v našem prostoru tvořeny krystalickými horninami, a sice granity (žula), granodiority a diority a dále horninami metamorfovanými, tj. břidlicemi, droby, fylity a svory.

Česká tabule je pozůstatek sedimentů druhohorního slanovodního a sladkovodního moře, které se před cca 200 milióny let nacházelo v prostoru od Svitav až po Děčín. Usazeným horninám po ústupu moře se říká křídové, jedná se především o opuky, pískovce a jílovce.

Jak říká ostatně sám název Česká tabule, profil zemské kůry zde nebyl „odjakživa“ členitý. Až výrazné pohyby zemské kůry ve třetihorách měly za následek v  některých oblastech stoupání a v jiných naopak klesání zemského povrchu. Můžeme říci, že v této době se formovala dnešní tvář Země.

Jak horniny krystalické, resp. metamorfované (přeměněné), tak horniny křídové jsou zčásti nerovnoměrně překryty zvětralinovým kvartérním (čtvrtohorním) pláštěm, tvořeným nejčastěji hlínami, jíly, sutěmi a štěrky.

Kvartér je dobře propustný, umožňuje proudění a akumulaci podzemní vody a je často využíván k jímání podzemních vod mělkými jímacími objekty – studnami. Jímaná voda je však vzhledem k mělkému původu méně kvalitní, vydatnost studní je značně rozkolísaná a nejistá.

Kvalitní vodu musíme hledat ve větších hloubkách. V železnohorském masívu se jedná především o vodu puklinovou, v některých případech jsou pukliny dlouhé mnoha set metrů. Tyto vody někdy vykazují výrazně kyselou reakci a často obsahují radon.

Vysoce kvalitní voda je jímána z křídových hornin, které vykazují průlinovo-puklinovou propustnost. Například u pískovců činí tyto „póry“ (dle hrubozrnnosti a tmelícího materiálu) 15 – 30% objemu a pod hladinou podzemní vody se sytí vodou.

Tak například v prostoru Chrast – Luže – Chroustovice, kde vodonosné křídové sedimenty mořského cenomanu, sladkovodního cenomanu, středního a spodního turonu dosahují mocnosti kolem 200 m činí objem vody v průlinách křídových hornin přibližně 3 km3 (3 kilometry krychlové!!). Přesto, však nemůžeme mluvit o podzemním jezeru v pravém smyslu slova, jedná se o vodu vázanou v horninách, kterou úspěšně vodárensky využíváme prostřednictvím jímacích vrtů.

Původně dešťová voda zasakuje do křídových útvarů v tzv. infiltračních čelech a do místa vodárenského odběru často urazí i několik kilometrů. Jedná se o dlouhodobý proces, v rámci kterého dojde k vyčištění vody na pitné parametry, ale také k její mineralizaci a obohacení o důležité mikroprvky, zpravidla bohužel i o železo a mangan.

Skutečné podzemní jezero bychom nalezli pouze jako důsledek krasových jevů ve vápencových horninách (např. říčka Punkva v Moravském krasu), v obřím provedení však jedině ve známém a poutavém románu Julese Verna Cesta do středu země.

Jan Kašpar