Otevřeno

  1. Úterý: 9.00 – 11.30 | 12.00 – 18.00
  2. Středa: 9.00 – 11.30 | 12.00 – 18.00
  3. Čtvrtek: 9.00 – 11.30 | 12.00 – 18.00

Čas internetu pro veřejnost

 

Můj účet:

Romantická skalnatá údolí podél toku řeky Krounky z Otradova až pod hrad Rychmburk

Návrat do rozcestníků výletů

Průvodce

Dvacáté výlety s překvapením budou trochu netypické. Na rozdíl od předchozích výletů, kdy jsme chodili cestou necestou a turistické značení jsme víceméně nevyužívali, nyní povede hlavní část naší trasy po turisticky značené stezce - červenou barvou. Na místa, která spolu navštívíme, jsem se o velikonočních svátcích vrátila po velmi dlouhé době a nebyla jsem zklamána. Romantika putování podél peřejnatého říčního toku s balvany, sevřeného, tu více tu méně, zalesněnými skalnatými stráněmi, má rozhodně něco do sebe a byla by škoda se jí zříkat jen proto, že doposud jsme se turistickým stezkám spíše vyhýbali.

Ten, kdo si myslí, že jít po značce je jednoduché, toho vyvedu z omylu. Právě já jsem se na tomto výletu dvakrát dostala do úzkých a ocitla se na místě, kde nebylo kudy řeku přejít suchou nohou. Musela jsem si pomoci nahlédnutím do mapy a v obou případech jsem zjistila, že jsem byla velmi nepozorná. Na tato místa vás později upozorním, abyste nebyli zaskočeni stejně jako já, zvláště, nebudete-li mít u sebe mapu číslo 47 - Vysokomýtsko a Skutečsko.

Z Otradova

Naše cesta začíná na nádraží ve Skutči, odkud nás vlak dopraví do stanice Krouna-zastávka. Vystoupíme a po silnici doprava nás již vede červená značka směrem k rázovité vísce Otradov. Projdeme pomalu celou vesnicí, než opět zabočíme doprava - podél levého břehu Krounky, a toto červené turistické značení budeme sledovat až pod hrad Rychmburk. Dále procházíme vsí, už ale směřujeme pomalu k divokému skalnatému žlebu nazývanému Kablaně. Jak přišly Kablaně ke svému názvu? O tom praví stará pověst toto:

Po Přemyslu Otakaru II., který padl na Moravském Poli se chopil vlády Ota Braniborský. Jeho žoldnéři všude vnikli, vše pobrali. Objevili se i ve zdejší odlehlé krajině. Zlá neutěšená léta ale přece minula a opět se vrátil na trůn kralevic z domácího rodu a čety braniborských žoldnéřů musely ze země pryč. Nechtělo se jim odtud, a tak se z nich stali opravdoví lapkové. Usídlili se na nepřístupných Kablaních a činili odtud výpady do okolních vsí. Leč všeho dočasu. Jednou se stateční venkované shlukli a strašlivé lupiče rázem zhubili. Pomstili se jim však ještě po smrti tím, že jim uřezali dolní pysk, či jak tehdy říkali "kabelu". Odtud tedy název tohoto romantického úseku krajiny.

nahoru

Než opustíme Otradov, povšimněte si vlevo (musíte přes mostek) v zahradě bývalé rychty, pěkného železného kříže na kamenném soklu z roku 1861 a ve směru pohledu, v pozadí, gotického kostela sv. Bartoloměje a zajímavé branky s volutovým (spirálovým) barokním štítem ve hřbitovní zdi.

Turistická značka nás zavádí až k poslednímu domu obce směrem k údolí; za ním, na vidlici cest zabočíme doleva a sejdeme k řece. Procházíme malou chatovou oblastí po pravém břehu Krounky. Za posledními chatami nás mostek navede na levý břeh a po chvíli již vlevo ve stráni pozorný poutník objeví mohutné skalnaté bloky. Já jsem se zde zdržela asi půl hodiny a když už jsem se vracela zpět na značenou cestu, objevila jsem pod vrcholem jakýsi kříž. Opět jsem se tedy vrátila, ale už jen pod skálu. Bohužel jsem se nedostala do úplné blízkosti tohoto křížku, zjistila jsem pouze, že je vytesán ze dřeva. Nese-li nějaký nápis, nevím. Dostanete-li se náhodou vy až k němu, ráda bych věděla, co objevíte.

K Šiklovu dolu

Pokračujeme dále lesní cestou podél řeky Krounky, až k rekreačnímu zařízení, které v souladu se značkou obejdeme. Zde Kablaně končí. Přejdeme potok a dostaneme se zanedlouho na silnici. Zabočíme doleva a u prvních stavení obce Miřetín zamíříme šikmo vpravo do lesa. Zde se již říční úval poněkud rozvolňuje, stráně ho již tak pevně nesvírají. Naše cesta povede sice podél pravého břehu řeky až do Kutřína, ale řeku budeme chvílemi sledovat jenom z povzdálí. Půjdeme stále spodním krajem lesa, který obrůstá údolní stráně. Pomalu se blížíme k vesnici a v místě, kde vstoupíme na louku a primitivní totem nás upozorní na dřívější existenci tábořiště, si prosím dejte pozor. Zde cesta stoupá pozvolna do stráně. Já jsem prošla louku a za okamžik se ocitla v koncích. Až pohledem nahoru jsem zjistila, že jsem chybila. Už se mi nechtělo vracet, a tak jsem vystoupala poněkud neobratně do příkré stráně a napojila se na značenou cestu. Zavedla mě, a vás zavede též, na okraj obce Kutřín. Projdeme Kutřín, přejdeme hlavní silnici Předhradí - Perálec a polní cestou vedoucí poblíž okraje stráňky nad řekou pokračujeme stále dál. Právě zde jsem se podruhé ztratila značce. Šla jsem stále podél okraje řeky. Vy se ale nenechejte zmást a sledujte i nadále polní cestu vedoucí středem louky. Tak dojdete k můstku patřící přítoku Krounky. Za mostkem doleva a již kráčíme vstříc, podle mého mínění, nejkrásnější a nejdivočejší partii tohoto povodí, Šilinkovu dolu. Proč právě Šilinkův se dovíme ze staré pověsti:

Šiklův důl

V tomto pěkném koutku, který kdysi zazníval veselou zábavou koupajícího se panstva, jednou jeden šlechtic, hluboko se v tišině potápěje, vynesl s pískem říčky nad vodu několik anglických mincí - stříbrných šilinků. Ještě téhož dne šla o tom řeč po rychmburských domcích a kde kdo se chodil dívat na toto místo. A tak jméno anglické mince bylo přeneseno lidem na toto krásné údolí a žije v jeho jméně dodnes.

nahoru

Po pravém břehu řeky nás povede značka více než jednu hodinu chůze. Cesta se zdá zprvu snadno schůdná, ale místy nás bude provázet i takřka lehký horolezecký terén a příkrost skal, spadajících do řeky, vynese nejednou cestu, vedoucí těsně podél řeky, až k hornímu okraji zalesněného svahu. Budete-li pozorní, můžete právě zde spatřit povícero hraničníků rychmburského panství Thurn-Taxis s čísly přes tři sta. Možná několik kamenů objevíte i dříve než v tomto místě - totiž u železného mostu spojujícího oba břehy (přes řeku vidíme bývalý mlýn), a u dále navazující cesty vedoucí okrajem tábora. Jeden hraniční kámen stojí až těsně u řeky. Zde mají čísla 414-418. Kámen 417, který by se měl nacházet na optické lince přímo v objektu tábora, chybí.

Co ještě můžeme v Šilinkově dolu zajímavého spatřit? Určitě nám neujde mohutné skalisko, které slouží jako cvičný horolezecký terén. Červenými šipkami jsou označeny začátky nástupu na jednotlivé trasy a modrým číslem obtížnost postupu (čím vyšší číslo, tím obtížnější). Dále, již skoro na dohled prvního stavení na druhém břehu řeky, objevíme jakousi štolu vytesanou ve skále a průběžně podél celého toku, to znamená i v Kablaních, jsme mohli zaznamenat staré kamenné zídky zpevňující terén podél řeky, okraje cest, před sesunem. Tyto zídky jsou znamením, že cesty sloužily svému účelu, byly používány. Dnes se již v mnohých případech tyto kamenné zídky jeví jen jako stopy upomínající působení člověka v krajině a praktický smysl nemají. Jsou jenom krásné.

nahoru

Červená značka nás zavede až ke starému kamennému mostku pod rychmburským hradem, kousek půjdeme po silnici směr Hněvětice a v oblouku zatáčky uhneme doleva. Jdeme opět okrajem lesa, vysoko nad řekou. Později se napojíme na polní cestu, z které zatočíme doleva do lesa a sejdeme dolů k řece, k lomu pod hradem. Zde to všichni známe a jak se dostat do Skutče víme. Kdo má pochybnosti, pokračuje po účelové silničce po červené značce až k místu, kde se na ní napojí značka zelená a dle ukazatele, který v místě napojení dvou turistických tras nikdy nechybí, dojde přes les Borek a Malhošť až do Skutče.

Tip: Výlet lze absolvovat i opačným směrem, tedy ze Skutče do Otradova. Těžko se ale odhadne čas, který budete potřebovat ke zvládnutí tohoto putování, terén je velmi členitý. Pohledem do mapy a sečtením centimetrů převedeným na kilometry nezískáte přesnou představu o délce výletu. Já jsem tento turistický pochod šla pět hodin čistého času. Ovšem asi třičtvrtě hodiny jsem se věnovala v Kablaních zkoumání skal. Zde se dá něco ušetřit. Celou trasu nedoporučuji procházet rodičům s menšími dětmi, volte spíše její jednotlivé úseky. Je možnost například zajet autem do Kutřína, zde se u silnice napojit na červenou značku a jít až ke zmiňovanému železnému mostku, přejít ho a cestou po druhém břehu řeky se vrátit.

Poznámka: Další pověsti a báchorky vážící se ke Kablaním najdete v knize A. Hlineckého Z dob šerých, dávných.

Autor: Zdenka Škrochová

nahoru